
Genderová rovnost je často nepřesně označovaná jako rovnost mezi muži a ženami, ale označuje stejné příležitosti všech lidí bez ohledu na pohlaví (tj. také těch, co se identifikují jako transgender žena nebo transgender muž nebo nebinární lidé). Vhodnější je proto používat termín rovnost pohlaví.
Genderová rovnost nesouvisí přímo s otázkami identity, ale snaží se odbourávat mýty a genderové stereotypy od útlého věku, zastavit negativní důsledky nerovnosti a diskriminace, pomoci dětem vyrůst v dospělé, kteří nejsou omezování očekáváním založených na jejich biologickém pohlaví.
Vzhledem k tomu, že genderové role, odpovědnosti a identity jsou sociálně naučené, lze je změnit jen osvětou. Osvětou můžeme umožnit dívkám i chlapcům, ženám i mužům v jejich rozmanitosti, porozumět tomu, jak konstrukce maskulinity a feminity a modely přiřazování sociálních rolí vlastně fungují. Je důležité chápat, že jsou genderové role a další atributy zahrnující očekávání týkající se vlastností, schopností a pravděpodobného chování žen i mužů v kontextu času proměnlivé.
Genderová rovnost znamená, že příležitosti žen a mužů nebudou záviset na tom, zda se narodí jako muž nebo žena. Genderová rovnost bere v úvahu zájmy, potřeby a priority mužů i žen, přičemž uznává rozmanitost různých skupin mužů, žen a nebinárních lidí. V každé společnosti se očekávání genderových norem a rolí liší – co se očekává, co je dovoleno, co je oceňováno u ženy a co se očekává, co je dovoleno, co je oceňováno u muže. Genderová rovnost znamená, že příležitosti lidí nebudou záviset na tom, zda se narodí jako žena nebo muž.
Protikladné rozdíly mezi dívkami a chlapci totiž nejsou vrozené a předem dané, ale tyto rozdíly jsou vytvářeny různými světy zkušeností, tj. genderovou socializací. Genderová socializace je proces, při kterém jsou jednotlivci (zejména děti a mladí dospívající lidé) omezováni při zkoumání jejich talentů, ve využívání jejich plného potenciálu, v zájmech, dovednostech a chování, které by mohli rozvíjet. Nereálné a protichůdné požadavky a očekávání vztahující se k biologickému pohlaví často způsobují právě u dětí a mladých dospívajících vnitřní konflikty a psychické problémy.
Mladé dívky se pod tlakem očekávání společnosti příliš zabývají ženskou krásou a tělem a potýkají se s poruchami příjmu potravy a chlapci jsou zase proto, že musí objevovat svou mužnost a sílu motivováni k násilnému chování. To se později odráží a může mít dopad na jejich preference, povolání či fyzický vzhled. Mějme na paměti, že zkoumání a nalézání své identity může zahrnovat radost z objevování sebe samé nebo sebe samého a pocitu sounáležitosti, ale také to může být obtížnou cestou, která zahrnuje nízké sebevědomí, zpochybňování, strach a ztráty. Na počátku prvních let života se děti stávají součástí genderově typického způsobu chování, který se projevuje jako přisouzení odpovídající jednání ve spojitosti se sociálním pohlavím, tj. genderem.
Gender představuje tedy sociální pohlaví, jde o to, jak okolí přiřazuje chování odpovídající biologickému pohlaví dítěte. Například nadšení rodiče, když dítě udělá něco, co jeho pohlaví odpovídá nebo naopak pokárání, když se dítě chová způsobem, který je vhodný pro dítě opačného pohlaví. Tyto zpětné vazby od rodičů vlastně vedou k tomu, že dívky začnou věnovat více pozornosti svým ženským vzorům a chlapci mužským vzorům, i když ještě nemají žádné znalosti a zkušenosti, jak identifikovat sebe nebo druhé na základě pohlaví. To souvisí s definicí sebe jako dívky nebo chlapce a je impulsem pro osvojení genderově přiměřeného chování a genderově souvisejících charakteristik.
Berme v úvahu to, že se toto nevztahuje na ty, u nichž se pohlaví přiřazené při narození neshoduje s jejich genderovou identitou. Proto se mnoho otázek a konfliktů trans lidí, týkající se jejich genderové identity, objevuje už v dětství. Osvětou můžeme pomoci lépe podpořit děti během jejich rozvoje genderové identity a sociálních přechodů.

